Kaple sv. Jana Nepomuckého

Stojí v místech, kde byl kdysi hřbitov. V roce 1998 byla kaple nově opravena a byla nově vysvěcena se sochou sv. Jana Nepomuckého. V roce 2002 byla kaplička vykradena. Zmizela socha sv. Jana Nepomuckého a dva bronzové svícny. V roce 2009 byla rekonstruována a získala zpět svůj atraktivní vzhled. Kaple je ve vlastnictví městyse Panenský Týnec. 

U východní strany kostela sv. Jiří stojí Kaple sv. Jana Nepomuckého. Není známo, kdo a kdy ji dal vystavět. Jisté je však, že tato stavba souvisí s osobou Jana z Pomuku. Snad vznikla právě brzy po tom, kdy byl Jan Nepomucký vyhlášen za svatého, tedy roku 1729. Jisté ale je, že již stála roku 1740. Kaple byla postavena na obdélném půdorysu s lizénovými rámci, Průčelí je zdůrazněno dvěma pilastry a trojúhelníkovým štítem. Za dob císaře Josefa II. měla jmění 80 zlatých a měla být zrušena, zůstala však zachována. Stojí v místech, kde byl kdysi hřbitov. V roce 1998 byla kaple nově opravena a byla nově vysvěcena se sochou sv. Jana Nepomuckého. V roce 2002 byla však kaplička vykradena. Zmizela socha sv. Jana Nepomuckého a dva bronzové svícny. V roce 2009 byla rekonstruována a získala zpět svůj atraktivní vzhled. Kaple je ve vlastnictví městyse Panenský Týnec.

O svatém Janu Nepomuckém

Jan Nepomucký žil ve 14. století. Je patronem Čech, kněží a zpovědníků, uchování zpovědního tajemství, cestování, poutníků, šťastného návratu (proto jsou jeho sochy umístěny většinou na rozcestích a na mostech), lodníků, vorařů, mlynářů, proti pomluvám, za mlčenlivost, proti nebezpečím z vody, jezuitů, patron všech vod. Je vyobrazován jako kněz v rochetě a kožešinovém pláštíků, se štolou a biretem na hlavě, křížem v náručí a knihou a palmou v ruce. Má pět hvězd kolem hlavy, které podle legendy ukazují, kde leží ve vodě Janovo tělo), prst na ústech. Součástí vyobrazování je staroboleslavské palladium, kdy podle legendy putoval světec do Staré Boleslavi a kotva).

Jan z Pomuku se narodil kolem roku 1340. O místě jeho narození nebylo nikdy pochyb, jde zcela jistě o tehdy trhovou ves Pomuk, náležející nedalekému cisterciáckému klášteru, jehož impozantní trosky pod Zelenou Horou jsou dodnes patrné. Četné požáry přežil raně gotický kostel sv. Jakuba, v němž byl s největší pravděpodobností Jan pokřtěn (není totiž známo, že by v Pomuku či sousedních Přesanicích byla ještě jiná svatyně). Na místě, kam pozdější tradice kladla světcův rodný domek, se dnes tyčí barokní chrám, zasvěcený Janově památce. Mnoho nevíme ani o Janových rodičích. Otec Velfín (Welfin) byl pomuckým rychtářem v letech 1355 - 1367. O matce budoucího světce žádná zmínka neexistuje. Některé prameny sice hovoří o tom, že byla příslušnice pomuckého rodu Hasilů, ale tento údaj nelze prokázat.

Základy vzdělání Jan získal ve škole, která byla zřízena už kolem roku 1344 při farním kostele sv. Jakuba. Další studia, která měl údajně absolvovat v Žatci, nebyla prokázána. Naopak je doloženo, že Jan studoval na Vysokém učení v Praze a patřil mezi nejlepší žáky. Od roku 1369  působil jedenáct let jako veřejný notář v Praze. Poté se na dva roky stal oltářníkem v katedrále svatého Víta. V roce 1383 odcestoval za studii církevního práva do italské Padovi. Po čtyřech letech studií přijmul místo kanovníka u sv. Jiljí a doktora dekretů, v roce 1389 se stal kanovníkem vyšehradské kapituly a generálním vikářem arcibiskupa pražského ve věcech duchovních. V roce 1390 Jan vyměňuje dne 26.srpna své farářství u sv. Havla za úřad arcijáhna žateckého a 20.3.1393 umírá Jan Nepomucký na mučidlech a jeho tělo je svrženo z kamenného mostu do Vltavy. Téměř o měsíc později se Janovo tělo zachytilo na pravém břehu Vltavy, kde ho nalezli cyriaci z nedalekého kláštera, a ti Jana pohřbili. V roce 1721 papež Inocenc XIII prohlašuje Jana Nepomuckého za blahoslaveného a 19.3.1729 papež Benedikt XIII prohlašuje Jana Nepomuckého za svatého.

Příčin, z nichž nakonec vykrystalizovala Janova smrt, bylo několik. Hlavním důvodem bylo církevní schizma, a z toho vzniklé nepřátelství mezi králem Václavem IV. a arcibiskupem Jenštejnem. Králi velmi záleželo na tom, aby mohl ovlivňovat dosazování biskupů a dalších vyšších církevních hodnostářů. V roce 1393 se tyto spory vyostřily v souvislosti s volbou nového kladrubského opata. Historické prameny hovoří o tom, že Jan zemřel proto, že stvrdil volbu kladrubského opata, a také proto, že byl úředníkem pražského arcibiskupa Jenštejna, králova úhlavního nepřítele. Jiné prameny zase uvádějí jako dominantní příčinu Janovy smrti skutečnost, že se opovážil kritizovat samotného krále. A jako další možná příčina se uvádí, že Jan nechtěl vyjevit králi zpovědní tajemství královny. Nelze jednoznačně prokázat, co bylo pro tragický skon světce hlavním důvodem, mnohé však nasvědčuje tomu, že právě zachování zpovědního tajemství dovedlo krále až k nepříčetné nenávisti. O tom svědčí především králova nebývalá aktivita v mučírně. Vždyť osobně Jana pálil na boku pochodní, aby vyzvěděl potřebné. Aby se pak definitivně zbavil umučeného světcova těla, vydal rozkaz svrhnout ho večer do Vltavy v místě, kde nyní na Karlově mostě stojí socha sv. Jana.

Ostatky sv. Jana Nepomuckého jsou uloženy v chrámu sv. Víta. Projevem velké úcty a vážnosti k jeho osobě jsou stovky soch, umístěných převážně na mostech nejen v našich zemích, ale i v zahraničí.