Městys
Panenský Týnec
Panenský Týnec
Žerotínové (soudobě Žirotínové, zpočátku z Hořovic) byl významný český šlechtický rod, který původně pocházel z Hořovic a od 12. století působil zejména na Lounsku v okolí Žerotína a Panenského Týnce.
Jan Plichta ze Žirotína – byl manem (přímým poddaným) krále Václava I. ve vsi Lounech, který mu správcovství Loun odebral a ustanovil je královským městem. Následkem toho staví hrad v Žirotíně, někdy v letech 1230 – 1253. Padl s králem Přemyslem II. Otakarem v roce 1278 v bitvě na Moravském poli.
Habart ze Žirotína – syn Jana Plichty, zakladatel klarisinského kláštera v Panenském Týnci, který postavil do roku 1280. Ženatý byl s manželkou Scholastikou ze Šternberka. Římský papež Mikuláš IV. jim udělil prominutí překážky čtvrtého stupně pokrevenství. Neprominutí tohoto příbuzenství by mělo za následek zbavení šlechtických výsad. Paní Scholastika po svém uzdravení díky sv. Anežce České, které na důkaz díků založili klášter v Panenském Týnci, porodila mnoho dcer, avšak prvorozený syn Plichta se narodil až 14.12.1291. Proto se nadání týneckého kláštera mohlo uskutečnit jako projev vděčnosti za:
Habart ze Žirotína se podílel na návratu krále Václava II. do země. V letech 1287 – 1297 zasedal na Zemském soudu.
Plichta mladší ze Žirotína - narozen 14. 12. 1291, slavný rytíř a válečník. Snad biřmován dne 6. 4. (Velikonoce) nebo 25. 5. (Letnice) roku 1298, kdy dosáhl předepsaného kanonického věku, pražským biskupem Řehořem Zajícem z Valdeka.
V době občanské války v zemi po smrti českého krále Rudolfa I. (zemřel 3. 7. 1307), se vyznamenal již jako šestnáctiletý vůdce většího vojenského oddílu.
"... Jindřich z Korutan pak českou zemi řídil …
To římskému králi (Albrechotiv I.) dobře poslouží,
až před Kutnou Horou vojsko rozloží.
Plichta ze Žirotína dá se na pochod
a nadělá jeho šikům mnoho škod ...“
"... Rok tisící třístý šestnáctý byl právě …
V těch letech nám také pověst připomíná
statečného muže Plichtu ze Žirotína.
Ten opustil Čechy, odjel do dálavy,
bil se v každém boji jako rytíř pravý.
Ten římskému králi pomoh v každé srážce,
králi anglickému často dělal strážce (římský král Jindřích VII.)
a zvítězil všude, kde se vojska střetla. (anglický král Eduard II. Plantagenet)
Na hrdinstvích měl vždy nejlepší podíl.
Dvě stě let se lepší rytíř nenarodil ...“
Dne 23. 4. (velikonoce a zároveň svátek sv. Jiří, patrona západního rytířstva) roku 1318 mohl Plichta mladší ze Žirotína obdržet rytířské pasování od krále Jana v Domažlicích u příležitosti zemského sněmu. Dne 24. 6. 1319 byl nepochybně pan Plichta ze Žirotína připraven účastnit se mezinárodních rytířských her, které svolal do Prahy král Jan. Plichta ze Žirotína byl nejlepší turnajový bojovník, ale i válečník své doby. Rekova hrdinská smrt ve službě českého státu v bitvě u Mühldorfu.
"... Pak do Rakous táhl král Jan se svým šikem,
s odpůrci se utkal v boji převelikém
na Václava, v den, kdy zem koří světci
A jak povídají o tom mnozí svědci,
Svatý Václav opět žehnal Čechům v nouzi,
viděli jej, kterak Němcům mečem hrozí.
Proto Rakušany novou silou hnali
a s pěti sty lidmi bratra krále jali.
Ale také Čechy velký smutek stih´tu,
když nepřítel zabil v boji pana Plichtu.
Ztratili též mnoho koní v onom klání.
Potom vystavěli kostel na té pláni,
v němž dodneška lid se Václavovi klaní ...“
Slavnostní pohřeb o svátku Dušiček dne 2. 11. 1322 do osové hrobky v původním kostele Nejsvětější Trojice, který se nacházel západně od torsálního kostela. Lze předpokládat, že v blízkosti hrobu padlého hrdiny byl zřízen oltář sv. Václava (světce Žirotínovy smrti), Slavnostního pohřbu se mohl zúčastnit král Jan se svojí družinou. Jeho pobyt v Praze je písemně doložen dne 3. 11. Pohřbívat mohl pražský pomocný biskup Přebyslav Satoranský minorita.
Posledním mužem rodu Žirotínů byl Jaroslav ze Žirotína. Ten měl jediného syna, který zahynul slavně v řadách bojovníků Poděbradských za obhájení práv mladého Ladislava Pohrobka roku 1456.
Bratři Jaroslav a Plichta zůstali věrnými katolíky, přitom však stáli za jedno v národním boji s mírnými Husity, proto týnecký klášter zůstal uchráněn před husitskými válkami. Sem se také uchýlily klarisky z kláštera ze Starého Města Pražského. Tím si můžeme vysvětlit i okolnost, že i Žirotínský hrad zůstal nedotknutý ve známé trojzáři husitských měst: Žatcem – sluncem, Louny – lunou a Slaným – hvězdou.
Jaké důležitosti byl tento rod ve své vlasti, když pan Jaroslav byl dne 29. 6. 1440 vyslán ku knížeti Bavorskému Albrechtovi, bratru oblíbené české královny Žofie, manželky krále Václava IV., jako vyjednávač za české stavy o podmínkách, za kterých by mohl být zvolen za českého krále.
Pan Jaroslav byl věrným přítelem krále Jiřího z Poděbrad a také jednou z jeho hlavních opor proti odbojnému českému panstvu. Roku 1452 byl zvolen za zemského správce. Roku 1458 na staroměstské radnici spolu s nejvyšším purkrabím, Zdeňkem Konopišťským ze Šternberka, nadšeně přivítali krále Jiřího z Poděbrad. Především se ujal klášterních panen řádu sv. Kláry z Prahy do Týnce uprchlých.
Roku 1443 začal s důkladnou opravou a dostavbou kláštera a velkolepého chrámu, který měl vévodit „našim pláním na severozápadu Čech v šíř i dál“. Stavbu kláštera šťastně dokončil, ale málem již dovršenou stavbu monumentálního chrámu přerušila jeho smrt. Roku 1467 je v listinách připomínám naposledy. Tím zemřel poslední muž hrdinného a slavného rodu Žirotínů.
Sníh dubnový hnojí, březnový tráví.
Když dubnový vítr do stodoly fučí, po žních díru nenajde.
Mohlo by Vás zajímat
