Hrob Benedikta Roezla a hrob P. J. V. Commersiho

O B. Roezlovi (*1824, +1885)

Benedikt Roezl se narodil 13. 8. 1824 v Horoměřicích. Byl cestovatelem a přírodopiscem. Jeho otec Vincenc Roezl, zahradník, si vzal za manželku Eleonoru Kropáčkovou, dceru zahradníka. V roce 1836 se šel učit jako zahradník do zahrad a sadů hraběte F. A. thuna do Děčína. Učil se u evropské autority v pěstování orchidejí Františka Jošta. Po vyučení pracoval ve Vídni, Telči, v Rize a v belgickém Gentu. Uměl německy, vlámsky, francouzky, holnadsky, anglicky, španělsky, rusky a polsky. S vidinou vydělání peněz odplul 1. 3. 1855 do Severní Ameriky a do Mexika. Stal se tam velitelem přístavu, celním úředníkem a majitelem plantáží v Mexiku a na Kubě. 

Chtěl tam založit českou kolonii, ale pro špatné klimatické podmínky tento záměr neuskutečnil. Vlastní vynález, stroj na zpracování agáve, mu rozdrtil levou paži po loket. Ale i takto postižený cestoval po Severní Americe (Colorado, Kordilery, britská Kolumbie, i Peru) a zasílal do Evropy semena nebo celé rostliny zejména orchidejí. V roce 1872 při své návštěvě vlasti navštívil též Panenský Týnec a Libochovice. Se svými synovci Františkem a Eduardem Klabochy a Bohumilem Houdou se vrací do Ameriky. V roce 1875 se natrvalo vrátil do Prahy. Byl majitelem císařského ruského řádu sv. Stanislava. Byl prvním předsedou zahradnického spolku Flora. Zemřel 14. 10. 1885 v Praze a 17. 10. 1885 byl pochován na hřbitově v Panenském Týnci, kde odpočívá se svým otcem Vincentem Roezlem. Jeho maminka má hrob opodál. V Praze na Karlově náměstí byla dne 28. 10. 1898 odhalena socha na počest tohoto významného člověka, lovce orchidejí.

O P. J. V. Commersim (*1841, +1899)

Josef Commersi se narodil 28. září 1841 v Železném Brodě. Byl synem obchodníka, jehož děd pocházel ze šlechtické francouzské rodiny. Commersi studoval na gymnáziu v Jičíně a z kvinty přestoupil na akademické gymnázium do Prahy. Už v této době na sebe upoutal pozornost tehdejších vážných národních buditelů pro své vlastenecké působení. Po maturitě pak přešel na právnickou fakultu Pražské univerzity a byl zároveň velmi činný v národním obrození. Seznámil se Nerudou, Hálkem a F. L. Riegrem. V roce 1863 byly vypsány první volby do zemského sněmu a Commersimu se podařilo prosadit do voleb kandidaturu právě Dr. F. L. Riegra a uvést ho tak v Praze do předních politických kruhů.

Jako mladistvý právník pracoval na politickém probuzení svého rodiště a okolí, pořádal meetingy, přednášky a besedy. Stal se členem pražského časopisu "Hlahol". Byl také členem pražského Sokola a zakladatelem Sokola v Železném Brodě. V Polsku vypuklo povstání a roku 1863 Commersi vyslyšel plamenných provolání Barákových ve prospěch utlačovaných polských bratří. Tajně se odebral z domova a vrhl se do vřavy povstaleckého boje. Po bitvě u Radzivolova byl však zatčen a dopraven do žaláře a po propuštění domů byl dlouhou dobu pod velmi přísným četnickým dohledem jako politický zločinec. Byla mu zakázána právnická i jiná studia na univerzitě a tak se v roce 1864 neočekávaně Commersi rozhodl vstoupit do semináře, do kterého jako jediného mu přístup zamezen nebyl.

Odtud nadále dopisy adresovanými Josefu Pavlíčkovi povzbuzoval své přátele v Brodě k národní práci.  V roce 1868 byl vysvěcen a měl primiční mši v Železném Brodě. Pro svoji svobodomyslnost neměl ani jako kněz obliby u svých představených, kteří mu za jeho národní a pokrokovou činnost mezi lidem život ztrpčovali nespravedlností a to zejmena při jeho žádostech o lepší místo, kde ho předbíhali mladší žadatelé. Jeho oblíbencem byl Havlíček, o kterém napsal řadu rozprav a básní. Byl přeřazen jako druhý kaplan do Budyně nad Ohří, kde pokračoval ve své buditelské práci, zakládal vlastenecké spolky a také zpíval v pěveckém sdružení "Bivoj".

Od v roku 1891 již působil v Panenském Týnci jako farář. I zde pokračoval v buditelské činnosti. Roku 1895 společně s MUDr. O. Tichým a učitelem K. Kučerou obnovili "Spolek divadelních ochotníků". Commersi byl zvolen prvním předsedou nového spolku. Byl členem i dalších spolků. Položil základ ke zřízení Občanské záložny, kterou jako její první ředitel vedl a spravoval. Roku 1898 se stal zakládajícím členem "Sokola" a byl zvolen jeho vzdělavatelem. V provádění církevních úkonů, kromě mše, užíval výhradně češtiny. Zemřel 3. dubna 1899 o velikočním pondělí. Zemřela osobnost vzácných vlastností, jenž všechny kroky zasvětila dobru a krásnu ve prospěch bližního a své drahé vlasti. Jaké úctě a vážnosti se Commersi těšil, nasvědčovala velká účast na důstojném a velkolepém pohřbu, jakého dávno předtím nikdo v širém okolí nepamatoval.

Místní osadníci na popud Spolku divadelních ochotníků Commersimu postavili na hřbitově pomník, který byl v roce 1907 slavnostně odhalen za promluvy spisovatele J. Š. Baara, tehdejšího klobuckého faráře a za účasti místních národních spolků, jichž byl Commersi zakladatelem.