Změna velikosti písma

Drobečková navigace

Úvod > Turista > Informace o Panenském Týnci

Informace o Panenském Týnci

Současnost

Dnešní Panenský Týnec je tvořen jednou místní částí. Nachází se v Ústeckém kraji v lounském okrese, na náhorní plošině Džbánské vysočiny, která leží na opukových vrstvách. Opuka je tak nejčastějším stavebním prvkem původní zástavby nejen v Panenském Týnci, ale v celém jeho okolí.

Panenský Týnec leží na hranici Ústeckého a Středočeského kraje při budované rychlostní silnici R7 vedoucí z hlavního města Prahy do Chomutova a dále k německým hranicím a je tak poslední obcí Ústeckého kraje ve směru od Loun na Prahu.

Městys Panenský Týnec má pouze jednu místní část. Katastrální výměra městyse je 613 ha a k 1. 1. 2014 zde žilo 448 obyvatel.

Městys je typickou venkovskou obcí, přesto má však co nabídnout. Občané žijí v rodinných domech v původní i nové zástavbě. Stále jsou zde místa vhodná pro novovýstavbu, ale je zde i řada původní zástavby vhodné k rekonstrukci na nové moderní bydlení. Rodiče velmi ocení Mateřskou i Základní devítiletou školu přímo v obci, v parku u kláštera se děti mohou vyřádit na hřišti. V městysi působí zubní lékař a praktický lékař pro dospělé. Je zde obchod především s potravinami Talpa Market s.r.o. a vedle ještě vietnamský obchod.

Městys si velmi zakládá na čistotě veřejného prostranství a údržbě veřejné zeleně, která je zde velmi rozmanitá. Lidé si mohou odpočinout v klášterním parku.

Nejvýznamnější turistickou zajímavostí v městysi je notoricky známý chrám. Jedná se o nikdy nedostavěný gotický chrám Panny Marie, ke kterému přiléhá barokní zvonice. Společně se sousedícím bývalým klášterem klarisek a parkem tvoří areál vyhledávaný turisty i nabízející odpočinek místním občanům.

Obyvatelstvo

Na území městyse Panenský Týnec k 1. 1. 2014 žije 448 trvale přihlášených obyvatel. Vývoj počtu obyvatel je od roku 1991 příznivý a postupně rostoucí. Mezitím co v roce 1991 žilo v Panenském Týnci 380 trvale hlášených obyvatel, v současné době zde žije o 68 obyvatel více.

Velký nárůst počtu obyvatel je zaznamenáván od roku 2005, kdy začal stoupat počet přistěhovalých. Je tedy patrné, že zájem o bydlení v městysi Panenský Týnec roste. Počet vystěhovalých obyvatel se od roku 1991 nijak nemění. Nejméně obyvatel se odstěhovalo v letech 2001 (5), 2008 (4), 2009 (3) a 2013 (5). Nejvíce pak v letech 1993 (15), 1991 (13), 1997 (12) a 2012 (12). I z grafu je patrná nestálost tohoto ukazatele.

O spokojenosti obyvatel svědčí také počty dětí narozených do městyse. Mezitím co po roce 1991 jich bylo v řádu jednotlivců do 4 ročně, v posledních letech je zaznamenáno i 7 či 8 dětí za rok. Úmrtnost v městysi není tolik ovlivnitelným faktorem, z grafu je však patrné, že úmrtnost v městysi klesá. Souvisí to s omlazováním populace, kdy průměrný věk obyvatel se dnes pohybuje 40,2 let.

V posledních deseti letech se průměrný věk obyvatel Panenského Týnce pohyboval mezi 39,8 a 41,1 lety. V porovnání s celorepublikovým průměrným věkem obyvatel (k 1. 1. 2012 byl 41,1 let) je populace městyse vyrovnaná.

Dlouhodobě žije v městysi mírně více mužů než žen.

Domovní a bytový fond

V Panenském Týnci je evidováno celkem 180 domů, z toho je 178 rodinného typu. Dva domy jsou vedeny jako bytové. V jednom z nich jsou pouze byty (č. p. 7) a v suterénu má provozovnu kadeřnice. V druhém jsou dva byty v patře, v přízemí je zdravotní středisko.

Služby

O službách v městysi se dočtete zde.

Počasí

Panenský Týnec leží v lounském okrese, který je charakterem podnebí v rámci České republiky extrémním územím. Vlivem srážkového stínu Krušných hor se jedná o nejsušší okres České republiky. Průměrné roční srážkové úhrny činí 300 – 500 mm, mezitím co celorepublikový průměr se pohybuje okolo 700 mm srážek ročně.

Statistické údaje

Počet částí:

1

Katastrální výměra

613 ha

Nadmořská výška:

363 m n. m.

Počet obyvatel:

448 (k 1.1.2014)

Průměrný věk:

36,86

Pošta:

ano

Zdravotnické zařízení:

ano

Policie:

ne

Škola:

ano

Vodovod:

ano

Plynofikace:

ano

Kanalizace (ČOV):

ne

Historie městyse

Panenský Týnec nalezneme na náhorní plošině Džbánské vysočiny, která leží na opukových vrstvách. Toto městečko patří mezi nejvýše položená místa lounského okresu ve výši 360 metrů nad mořem.

Název obce původně Týnec je odvozen od slova Týn či starokeltského Taun, což znamená hrazené, otýněné, opevněné kůly. Název tedy vznikl z otýnění, tj. z ohrazení kůly. Později byl název doplněn podle panen klarisek v místním klášteře na Panenský Týnec.

Městečko vzniklo na místě, kde archeologické nálezy dokládají velmi starobylé prehistorické osídlení (halštat, latén, Germáni, Slované). Dokladem toho je několik nálezů, z nichž nejvýznamnější je velká bronzová spona římského provinciálního tvaru s ornamenty, uložena v lounském okresním muzeu.

První dochovaná písemná památka se váže k roku 1115, kdy byl Týnec jako ves spojován s klášterem v Kladrubech. Týnec byl místem hrazeným a měl dvě brány. Na východ Slánská a na západě Lounská brána, které však musely být zbourány při stavbě důležité císařské silnice v roce 1799, ve starých spisech je nazvána „Via regia“ (královská, císařská cesta) z Prahy do Lipska. Po této „Lipské silnici“ se do Panenského Týnce sjeli 19. srpna 1813 tři tehdejší zeměpáni: císař František I., pruský král Bedřich Vilém III. a ruský car Alexandr I., který zde i přespal.

Před založením knížecího dvora, se vlastní sídlo kumulovalo do otevřeného prostoru Týna. Jednotlivé sídelní lokality se mohly soustřeďovat kolem týna, tedy mezi pohřebištěm a původní komunikací tak, aby v případě náhlého ohrožení přicházejícího po průjezdní stezce (cestě) mohlo poskytovat rychlou ochranu za opevněním slov. Týna – lokalita ležela uvnitř vidilice prastarých zemských stezek.

Panenský Týnec v době vzniku knížecího dvora v polovině 10. století - 1115

V podstatě již v období zaniklých předchozích kultur ji tvořily čtyři významné prvky, které po Keltech, Halštatu a době římského císařství převzali i zde usedlivší Slované:

  • Ohrazený slovanský Týn s místem pohanského rituálu u jeho východní části (zde později vznikla křesťanská kaple)
  • Velké urnové pohřebiště východně od Týna (viz kresba)
  • Prostor pro spalování mrtvých východně od Týna (dnes malé hřiště)
  • Velká sdružená mohyla (snad z bylanské kultury) mezi bránou týna a stezkou, v té době již rozmytá erozí, ale stále vytvářející patrnou terénní vlnu, k níž i v 10. století až do stavby hradu směřovaly cesty ze všech směrů zde christianizaci postaven na vznikající návsi opevněný kostel sv. Jiří a později první křesťanský hřbitov.

Někdy v období 1239 - 1250 převzal Týnec a zahájil výstavbu městečka lounský man (správce) Ratibor z rodu Hořovických pánů Černé orlice. Ten ustanovil panskou správu. Klášterní dvůr byl přestavěn na prozatimní sídlo Ratibora po dobu stavby hradu Žirotína (1240 - 1250), kromě toho Ratibor sídlil ve vsi Lounech v místní tvrzi. Bylo provedeno vyměření rozšířeného intraviliánu zakládaného hrazeného městečka spočívající ve vyměření stavebních parcel v rámci hradeb, stanovení polohy městských bran (forten), parcelaci prostoru bran a úpravě konců uličních front v souladu s novou zástavbou k novým branám. Pravděpodobně došlo také ke zvýšení robotních povinností při výstavbě hradu do roku 1250 a hradeb městečka do roku 1265.

Při osídlování v dobách kolem roku 1330 probíhala výstavba kláštera Klarisek (do roku 1280) Habartem ze Žirotína jako poděkování Svaté Anežce České - Anežce Přemyslovně, sestře krále Václava I., která zde i žila, zemřela a v blízkosti kláštera byla pochována (tato skutečnost však nebyla nikdy doložena), za vyléčení jeho ženy Skolastiky z neplodnosti. Byl to klášter ženský a to řádu sv. Františka – řehole svaté Kláry. Okolo roku 1350 budovali tehdejší majitelé – pánové ze Žirotína v areálu kláštera trojlodní vrcholně gotický kostel, který se jim bohužel nepodařilo dostavět. Torzo této velkolepé stavby, v souvislosti s níž se mluví o huti Petra Parléře, je neobdivovanější památkou obce. Torzo chrámu se řadí svou uměleckou hodnotou k nejdokonalejším památkám České republiky a to jak velkou monumentálností celku, tak vytříbeností a vkusem umělecké výroby a mistrným technickým provedením. Navíc zakladatel Plichta ze Žirotína dobře věděl, kde chrám stavět. Ten totiž stojí na silné pozitivní zóně, která má schopnost odstraňovat depresivní stavy, přinášet optimismus, dobrou náladu, elán a radost ze života a posílení obranyschopnosti organismu.Po roce 1300 seděl na Žirotíně Habartův prvorozený syn Plichta. Jeho držbu Žirotínského hradu potvrzuje Plichtův aktivní boj proti ustupujícím vojskům císaře Albrechta na „Lounsku“ v roce 1307, kdy bránil svůj majetek i poddaných. Byl ve službách římského krále Jindřicha VII. (asi do roku 1313 do roku 1316) a nejlepší bojovník krále Jana Lucemburského a účastník jeho výprav a bojů proti slovanským Prusům.

V této době probíhala výstavba kamenné hradby oddělující klášter od městečka, ale další výstavba a rozšíření kláštera probíhala i po pečetění jeho zakládací listiny (r. 1321), patrně do konce 20. let 14. století. Za vlády Plichty byl pod panským dvorem postaven pivovar, jeho valený opukový sklep byl zbudován z úrovně pivovarského dvora do severního svahu (v délce asi 30 metrů a šířce 8 – 10 metrů), tzn. „Starý“ pivovar byl dobře opevněnou stavbou (střílny), pod východním opevněním dvora (zdi) byla do pivovaru zbudována cesta po obou stranách chráněná vysokými zdmi (zbořené počátkem 30. let).

Pokus o rekonstrukci osídlení okolo roku 1330Pokus o rekonstrukci osídlení okolo roku 1330

V roce 1382 Týnec i s klášterem vyhořel.  Donace roku 1385 svědčí o tom, že městečko (i přes morovou ránu v roce 1383) se rychle vzpamatovávalo, protože Žirotínové dali klášteru roku 1385 pekaře, řezníka a krčmáře, stavba kostela mohla být do konce 14. století obnovena, ale husitské války ji nadobro ukončily. Intravilián městečka nedoznal v předhusitském období výrazných změn, číslování usedlostí se nezměnilo. Stará rychta se stala dědičnou a stála na velké parcele při lounské bráně (dnešní č. p. 12), obě brány byly osazeny brannými a podléhaly státnímu zisku, v berních seznamech měly pp. pořadí 12 (pražská brána) a 31.

Poškození Týnce po požárech bylo značné. Obě brány měly zničeny krovy a střechy, došlo k poškození forten, k poškození klášterního opevnění a klášterního areálu, konventu, ke zničení fary a kostela sv. Jiří, byla zničena rychta s poč. číslem 1 (dnešní č. p. 12), zničeno dnešní č. p. 7, vedle rychty, u Lounské brány byla zničena kavárna č. p. 8 a pekárna č. p. 9, parcela s poř. Číslem 12 (č. p. 11 + 12) rozdělena (asi v letech 1648 – 54), pořadí č. 15, dříve 3 usedlosti od Pražské brány přemístěna do severní části, bývalé parcely staré rychty, tím se pousnulo o jedno místi zpět celé pořadí usedlostí k Lounské bráně a navíc původní velkou parcelu rozdělil na dva díly s pořadím č. 27 a 28 (současná č. p. 6 a 11), v souvislosti se zřizováním kovárny v kl. (č. p. 35) daly zřídit novou kovárnu na nově oddělené parcele (č. p. 15) od č. p. 14, kde byla zřízena cesta.

Od roku 1443 proběhla tzv. Jaroslavova obnova. Po ní zůstala Lounská i Pražská brána neobydlena, bez střech. Brány se obnovy dočkaly asi až po smrti Jaroslava (roku 1467), staly se majetkem kláštera. Fara nebyla obnovena a na její parcele byl založen nový grunt, později nazývaný „Steklovský“. Těžce poničená stará rychta (č. p. 12) nebyla do roku 1443 obnovena, usedlost gruntu zde byla zřízena asi až po roce 1450. Do roku 1443 dal Jaroslav postavit nové veliké stavení rychty v severovýchodním rohu Týneckého náměstí (na staré parcele se současným č. p. 32 a části č.p. 33). Tato rychta značně omezila dosavadní plochu tržiště a tím i Týneckého náměstí. Jaroslav obnovil areál kláštera a dvůr včetně kaple, dal postavit zvonici a do ní ulít nové 3 zvony náhradou za zaniklý kostel sv. Jiří. Vestavbou nové zvonice do koncepce trojlodního dvouvěžového klášterního kostela učinil nevratný stavební zásah, kterým definitivně ukončil práce na jeho původní dostavbu.

Pokus o rekonstrukci osídlení v období 1359 - 1620

Husitskými válkami nebylo městečko výrazněji poškozeno, protože Plichtové ze Žirotína jako katolíci dokázali díky svým diplomatickým schopnostem své panství uchránit. Když panství žerotínské v roce 1464 připadlo Lobkovicům, kteří klášteru nepřáli, nastala jeptiškám krušná doba. Kolem roku 1530 vymřely všechny jeptišky a nastávajících náboženských bojích klášter jen živořil. Ze 16. století známe jmény celou řadu abatyší. Jedna z nich, Anna z Litoměřic, nechala roku 1548 klášterní budovy přestavět, jak hlásá letopočet nad průjezdem „A Z L 1548“. Bílá hora i její dopad krutě zasáhl celou obec, neboť bylo pleněno jak vojsky katolické ligy, tak i postupujícími Švédy. Po bitvě Bělohorské roku 1620 odešlo všech osm jeptišek do mateřského kláštera v Praze, když zdejší klášterní budova byla Švédy pobořena. Vrátily se opět v roce 1636, klášter znovu zbudovaly a bydlely v něm až do jeho zrušení císařem Josefem II. v roce 1782.

Z panského majetku obnoveného do roku 1654: dům hostů (dnes č. p. 7), hospoda, brána dvora, hradební zeď kolem kláštera brána do klášterního dvora z náměstí, zprovozněna (a dále v opravě) kaple Nejsvětější trojice, jejíž plná obnova byla dokončena do roku 1681, kdy byla obnovena Týnecká farnost (do roku 1689), v roce 1644 zvolen nový Týnecký konvent v klášteře sv. Anežky (z obou konventů Týneckého a Pražského) v čele s abatyší. Ztráta Týneckého klášterního statku ustavena již před rokem 1648, ale pro exodus Týneckých do lesní lokality Goldhadského údolí, kam Týnečtí odešli po dalším zpustošení a vypálení městečka a dobytí hradu Žirotína v roce 1639 – navrátili se až na jaře 1649 po odchodu Švédů z Prahy.

K roku 1654 se v městečku nacházelo 31 usedlostí, z toho 14 pustých včetně kovárny, pekárny a řezníka, panský dvůr, fara pustá.

K roku 1713 je v městečku 25 usedlostí, panský dvůr s pivovarem a ovčínem, panská hospoda a pekárna, selská kovárna, obecní radnice a pastouška, židovský dům, fara a kostel, celkem 34 sídelních jednotek.

Ještě v roce 1717 měl tehdy již Panenský Týnec pouhých 141 obyvatel.

Po roce 1722 byl v obci vystavěn barokní kostel sv. Jiří, který byl celkově upraven v roce 1904.

Jedním zvláštním pramenem příjmů kláštera byla asi od roku 1730 výroba a prodej oblíbeného léku "kapek sv. Anežky". Klarisky zamýšlely v klášteře zřídit školu pro chudé dívky. To se jim však nepodařilo, protože rozkazem císaře Josefa II. ze dne 26. června 1782 byl tento ryze český klášter zrušen. Jak v Praze, tak v Týnci byly důkladné archivy a na obou místech knihovny se skvosty českého písemnictví a obrazy. Ty však byly dražbou rozprodány.

V roce 1785 se v Týnci nacházelo 27 usedlostí, 36 domků, panskou rezidenci, pivovar a dvůr, ovčín, zahradník, cihelna a Lounská brána, obecní dům, pastouška a kovárna, panská židovna a vinopalna, fara a kostel, 73 sídelních jednotek.

Panenský Týnec v roce 1785, rekonstrukce osídlení

Roku 1797 bylo Týnecké panství zabaveno a prodáno za devadesát tisíc zlatých pražskému měšťanu a kupci Janu Tuscanymu. Tito noví majitelé se přestěhovali do výstavnější části kláštera a když si v roce 1799 vystavěli v bývalé klášterní zahradě nový zámeček, přestěhovali se do něj.

Hřbitov kolem kostela sv. Jiří v dobách moru nestačil a proto noví majitelé byli nuceni zřídit nový hřbitov mimo obec. Na nově zřízeném hřbitově "Na lomech" za obcí si páni postavili roku 1800 rodinnou klasicistní empírovou hrobku.

K roku 1841 se v městečku nachází 32 usedlostí, 74 domků, dvůr, zahradník, ovčín, škola, radnice, pastouška, pohodný, kovárna, pošta, fara, kostel, celkem 116 sídelních jednotek.

Osídlení bylo omezeno původním otýněním, které je jasné na stranách západní, jižní a východní a na straně severní bylo zakončeno v čáře nedostavěného kostela, za nímž i dnes terén tvoří značný stupeň. Středověké utváření a rozsah sídliště se udržel až do roku 1713 a teprve v době mezi roku 1727 a 1785 začalo se sídliště rozrůstat za čáru hradební a dvou bran.

V roce 1854, po zrušení robotních povinností, kupuje panství s klášterem obchodník s dřívím Vojtěch Renner a od něj pak v roce 1871 hraběnka z Herbersteinu a tomuto rodu patřilo panství až do parcelace v roce 1923.

Osobnosti

 

NEJZNÁMĚJŠÍ OSOBNOSTI SPOJENÉ S HISTORIÍ PANENSKÉHO TÝNCE:

  • Ratiboř ze Žirotína: zakladatel hradu Žirotína, byl manem (přímý poddaný) krále Václava I. ve vsi Lounech.
  • Jan Plichta ze Žirotína: byl manem Přemysla Otakara II., s kterým v roce 1278 padl v bitvě na Moravském poli.
  • Habart ze Žirotína: podílel se na návratu krále Václava II. do země a v letech 1287 – 1297 zasedal na zemském soudu, založil ženský klášter řádu sv. Kláry v Panenském Týnci.
  • Plichta ze Žirotína – syn Habarta a vnuk Jana Plichty s vojskem krále Jana Lucemburského padl v bitvě Müldorfu, byl nejslavnější příslušník rodu, zdatným válečníkem a nejlepším turnajovým bojovníkem své doby.
  • Jaroslav ze Žirotína - syn Habarta a bratr Plichty.
  • Anežka Přemyslovna (sv. Anežka Česká), je jí zasvěcen klášter v Panenském Týnci.
  • Benedikt Roezl, světoznámý botanik a lovec orchidejí, zemřel 14. 10. 1885 a je pochován na hřbitově v Panenském Týnci (v Praze na Karlově náměstí má postaven pomník).
  • P. Josef V. Commersi, kněz, vlastenec a lidumil, zemřel 3. 4. 1899 a je také pochován na místním hřbitově.
  • Generál František Fajtl, cvičenec Sokola, člen Sokola, člen ochotníků v Panenském Týnci, letec za 2. světové války, několikrát sestřelen, hrdina České republiky.
  • Bronislav Bechyňský, aktivní člen Sokola v Panenském Týnci, zatím stříbrný junior z mistrovství Evropy, dvojnásobný mistr Evropy, v družstvech mistr světa a několikanásobný mistr Evropy ve střelbě na skeet.

 

 

PURKMISTŘÍ, PRIMÁTOŘI, PRIMASOVÉ, PŘEDSEDOVÉ A STAROSTOVÉ:

OD DO JMÉNO FUNKCE
1401   Martinus de Tinecz  
1576   Jan Mastihubek purkmistr
1631   Václav Svoboda primátor
1668 1675 Jan Svoboda primátor
1675 1681 Matěj (Mates) Rychtr purkmistr
1682 1701 Jakub Duchek primátor
1712 1713 Matěj Heřt primátor
1713 1718 Šimon Heřt primas
1718 1732 Jan Jeřábek primas
1784 1787 František Mülldorf primátor
1789   František Josef Mülldorf primas
1789 1790 Martin Doubravský primas
1792   Kašpar Šiller primas
1793   Martin Doubravský primas
1794   Kašpar Šiller primas
1806   Josef Heřt primas
1806   Antonín Šleger primas
1839 1848 Florian Šiller primas
1867 6. 10. 1882 Hynek Munč starosta
1882 1887 Václav Jirásek starosta
1887 1897 Hynek Munč starosta
1897 1907 Václav Jirásek starosta
1907 1912 Václav Heřt starosta
1912 + 2. 8. 1918 Vilém Folauf (zemřel) starosta
8. 9. 1918 21. 7. 1919 Antonín Filip starosta
21.7. 1919 6. 6. 1924 Josef Bradáč starosta
6. 6. 1924 1. 4. 1927 Karel Chlouba starosta
26. 4. 1927 24. 6. 1928 František Švajcr starosta
24. 6. 1928 + 14. 5. 1935 Václav Šedivý (zemřel) starosta
6. 6. 1935 1944 František Švajcr starosta
1944 ?. 5. 1945 Josef Bradáč starosta
16. 7. 1945 17. 4. 1946 Josef Štemberk (rezignace) předseda MNV
9. 6. 1946 31. 12. 1948 Rudolf Koubek (rezignace) předseda MNV
16. 1. 1949 30. 11. 1949 Oldřich Čermák (rezignace rady) předseda MNV
30. 11. 1949 1. 6. 1952 Jaroslav Pokorný předseda MNV
1. 6. 1952 1. 11. 1953 Ladislav Kuchařík předseda MNV
1. 11. 1953 1964 Vladimír Žalud předseda MNV
14. 6. 1964 + 13. 11. 1979 František Koded (zemřel) předseda MNV
11. 12. 1979 1986 Jiří Pelcman předseda MNV
       
  Sloučení obcí - středisková obec - Panenský Týnec  
1986 1987 Jaroslav Nováček předseda MNV
1. 1. 1988 1990 Irena Charvátová předseda MNV
14. 2. 1990 1990 Oldřich Koded předseda MNV
6. 12. 1990 1998 Božena Šalamounová starostka
1. 12. 1998 2010 Václav Švajcr starosta
10. 11. 2010 2011 Mgr. Jiří Strachota starosta
 5. 9. 2011 5. 11. 2014 Petr Bárta starosta
5. 11. 2014   Bc. Jiří Čížek starosta

Okolí městyse

V nedalekém okolí doporučujeme navštívit několik turistických míst úzce spjatých s historií Panenského Týnce.

ZŘÍCENINA HRADU ŽEROTÍN

Na návrší severně od středu vsi Žerotín stojí dva zbylé pilíře obklopené nepřístupným strdím a hložím. I když jde pouze o nepatrné zbytky hradu, jsou dokladem o zajímavé historii Žerotína. Ačkoli o vzniku hradu Žerotína (do 16. stol. byl užíván název Žirotín) nejsou žádné zprávy, je možné klást jeho založení do let 1250 - 1290, do doby Habarta ze Žirotína, otce Plichty ze Žirotína, známého z Dalimilovy kroniky. Jejich potomci drželi hrad Žerotín s městečkem Panenským Týncem až do roku 1462. Jaroslav a Plichta za Žerotína stranili v husitské době císaři Zikmundovi a s Lounskými měli dlouholeté spory. Ve válkách husitských drželi polovinu Žerotína Házmburkové, z nichž Jan se stal v době poděbradské majitelem celého hradu. Na počátku 16. století držel hrad Čeněk Míčan z Klinštejna, po něm Petr Chotek z Vojnína. Sňatkem jej získal Jindřich Brozanský z Vřesovic, od něhož jej roku 1583 koupili bratři Jindřich a Bedřich Doupovcové z Doupova. Bedřichův syn Vilém Vojtěch se zúčastnil stavovského povstání v letech 1618 - 1620. Po smrti v roce 1621 byla třetina jeho majetku zkonfiskována, včetně hradu a vsi Žerotína. Roku 1623 je koupil hrabě Jan Zdeněk Vratislav z Mitrovic. Hrad značně utrpěl za třicetileté války, zejména při švédském vpádu roku 1639. Když roku 1673 koupil Žerotín s příslušenstvím Ferdinand Popel z Lobkovic, byl hrad již tak zpustlý, že jej nebylo možno obývat. Roku 1678 koupil starý hrad Gundakar z Ditrichštejna a připojil jej i s dvorem k panství budyňskému. Část hradních staveb postupně rozebrali místní obyvatelé, část se zřítila sama.
Popis Žerotína z roku 1859 uvádí, že hrad byl obehnán dvojím dosud patrným valem. Na vnitřním valu zřídili Ditrichštejnové roku 1857 sušárnu švestek. Hradní valy a rozvaliny byly osázeny ořechy a třešněmi. Hrad býval podlouhlý, 34 kroků široký a 48 kroků dlouhý. Zůstaly z něho dvě vysoké zdi, pozůstatek někdejších věží, v jejichž horní části bylo vidět díry po koulích, známky násilného dobývání. Mezi oběma věžemi k západní straně byl prostorný, dobře zachovalý sklep a dnes již zazděný dvojí průchod, jeden vedl pod dvůr, druhý do lesa.
Dodnes se z hradu zachoval jen kus zdiva, asi z hradního paláce. Na zbytcích omítky se rýsuje psaníčkové sgrafito. To může být dokladem, že buď Jindřich Brozanský z Vřesovic anebo Doupovcové dali ve 2. polovině století původní hrad přestavět. U zřícenin hradu jsou znatelné příkopy a areál hradních staveb.

KOSTEL SV. BLAŽEJE A STUDÁNKA

Nedaleko Žerotína na levé straně silnice z Prahy do Loun stojí kostel sv. Blažeje. Kostel svatého Blažeje je pozdně barokní římskokatolický poutní kostelík. Kostel byl vybudován v druhé polovině 17. století a přestavěn kolem roku 1800. Podle vyprávění zde mají být zasypané podzemní krypty s poklady a pod svatostánkem je údajně ukryta i zlatá kvočna se dvanácti kuřaty. Návštěvníky však nejvíce vábí léčivý pramen zvaný Poklad, který vytéká zpod oltáře kostela a jemuž jsou přičítány velmi pozitivní účinky na lidskou psychiku. Zázračná voda z Pokladu je prý schopna léčit trudomyslnost, deprese a přinášet pocity duševní pohody a klidu. Někteří badatelé přičítají zázračné účinky vody blízkému nedostavěnému chrámu v Panenském Týnci. U kostela se nachází studna s barokním čtvercovým altánem s baldachýnem, jejíž léčivý pramen měl být podle jedné z místních pověstí důvodem pro vystavění kostela. Roku 1680 (za vlády Leopolda I.) po velkém moru stával u blažejské studánky dřevěný kříž jako památka na ve třicetileté válce zaniklou vesnici Pacov. Na léčivou vodu studánky byl upozorněn hrabě Martinic Jiří Adam II. ze Smečna, jehož synek spolkl kostičku, která uvízla v krku, a nebylo ji možno vyndat. Po napití ze studánky dítě kýchlo a kostička vyskočila ven. Sebrané finance na postavení sochy svatého Blažeje, ochránce nemocných chorobou hrdelní, byly doplněny hrabětem a byl vystavěn kostelík. O kostelíku a studánce píše Václav Beneš Třebízský ve svých povídkách. 
Celá samota je památkově chráněna. Studánka i kostel stojí na uzavřeném (soukromém a oploceném) pozemku a nejsou tedy veřejně přístupné.

NÁRODOPISNÉ MUZEUM TŘEBÍZ

Národopisné muzeum v Třebízi bylo veřejnosti zpřístupněno v roce 1975 jako součást Vlastivědného muzea ve Slaném. Uprostřed třebízské návsi se zachoval rybníček s brodištěm a v jeho sousedství stojí barokní stavba kostelíka sv. Martina z roku 1754 s pozdně barokním oltářem s obrazem Nanebevzetí sv. Martina. Poblíž je v rozsoše malá zvonička se zvonkem s datací 1932. Na návsi také najdeme výklenkovou barokní kapličku Nejsvětější Trojice. Svou výstavností upoutá na severní straně třebízské návsi Cífkův statek, s barokním štítem a klenutou bránou. Jsou zde zachovány pozdně gotické portály a kamenné ostění okénka na špýchaře. Cífkův statek je pozoruhodný doklad lidového stavitelství, jak po stránce výtvarné, tak i národopisné. Svou architektonickou hodnotou i dochovaným celkem hospodářských budov vytváří jedinečnou památku barokní zděné lidové architektury na Slánsku.

 MENHIR KAMENNÝ PASTÝŘ

Kamenný pastýř (též Kamenný muž, Zkamenělec či Zkamenělý slouha) je menhir stojící osamoceně v poli 1 km severozápadně od obce Klobuky na Kladensku. Jedná se o nejvyšší menhir v Česku, 3,5 m vysoký neopracovaný sloupovitý balvan z tmavého železitého křídového pískovce. Šířka v nejširším místě je zhruba metr. Hmotnost menhiru je asi 5 tun. Český geolog J. N. Woldřich již v 19. století tvrdil, že vztyčený kámen je zbytkem velmi hutného a zvětrávání více vzdorujícího jádra permských pískovců (jako např. známé skalní útvary Pokličky nedaleko Kokořína). Jemu oponoval J. L. Píč, který dal u kamene roku 1898 kopat, a ukázalo se, že kámen byl vztyčen uměle, byl osazen v písčité vrstvě nad podložní skálou. Co se datace vztyčení týče, převládá názor, že se tak stalo v období bójském. Nejznámější pověst praví: „… Pastýř při každém zvonění v kostelíku postoupí o jeden krok, který je veliký jako zrnko písku. Až přijde Zkamenělý pastýř ke kostelíku v Klobukách, nastane konec světa. Konce světa se však bát nemusíme, protože pokaždé, když zvoní na protější straně v Kokovicích, musí se kámen vrátit zpět.“
Jde o jeden z mála kamenů v Česku, který můžeme s vysokou pravděpodobností považovat za skutečný pravěký menhir.

VĚTRNÝ MLÝN DONÍN

Bývalý větrný mlýn holandského typu, jeden z největších u nás stojí jižně od obce Donín. Mlýn byl vystavěný roku 1846, v roce 1879 byl poškozen vichřicí, která ulámala jeho lopatky. Na konci 19. století v roce 1894 a 1898 vyhořel. Po posledním požáru byl ukončen jeho provoz. Následně mezi dvěma světovými válkami sloužil jako sýpka a skladiště. V roce 1960 byl adaptován pro obytné účely.
Kamenná stavba mlýna je 14,6 m vysoká a při patě má průměr 9,5 m. Uvnitř jsou dochované dřevěné stropy. K objektu pak byla přistavěna patrová stavba. Je to největší mlýn u nás. Dříve se na místě, kde je mlýn postaven těžila opuka, což vysvětluje čtyři metry hluboké základy i podsklepení. V roce 1860 byl zaznamenán roční výkon mlýna 180 q mouky a čistý výnos 1260 zlatých. Objekt je v soukromém vlastnictví, není přístupný.

 

Kde nás najdete

Městys Panenský Týnec leží na hranici lounského a kladenského okresu a zároveň na hranici Ústeckého a Středočeského kraje. Místně pak patří do okresu Louny, kraje Ústeckého a regionu Severozápad.

GPS souřadnice městyse Panenský Týnec jsou Loc: 50°17'45.645"N, 13°55'2.868"E. Nadmořská výška polohy městyse je 363 m. 

Mapa polohy městyse Panenský Týnec

 Zvětšit mapu

Výročí 900 let

Obsah se připravuje

Kalendář akcí

Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 30 1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31 1 2 3 4 5 6